Kolejiště považuji za vrchol modelářské práce. Jeho stavba snoubí mnoho oborů technických, řemeslné dovednosti, precizní práce, ale i umění improvizace, schopnost znázornit přírodu v její divokosti a zasadit do ní technické dílo. Znázornit architekturu staveb a jejich logiku v čase, znát drážní předpisy a normy a to vše skloubit do malého světa modelového kolejiště.
Toto dílo fascinuje děti i dospělé, kteří v ohromení sledují vlak, který se prodírá klikatou až horskou tratí nebo uhání dvojkolejkou někam do velké stanice.
Tak jako u všeho se i u kolejišť dá dopustit chyb či prohřešků, které pak mají dopad na autenticitu celku.
Někdy je problémem logika provozu, příliš zahuštěné tratě (vlakodrom), někdy logika provozu. Velmi častým pak míchání epoch nebo nevhodnost souprav. Parní mašinka na lokálce vedle RailJetu, který stojí na venkovském nádražíčku apod.
Kolejiště stavím od 12 let a většinu prohřešků jsem si již vyzkoušel. Každým dalším kolejištěm se pak snažím posunout jeho autenticitu dál
Kolejiště Praha Střed
Kolejiště „Severozápadní“
